Skutečný život
Co je smyslem a cílem? Vystudovat? Najít práci? Partnera? Vdát se? Postavit dům? Porodit dítě? Vychovat z něj dobrého člověka, který zvládne vystudovat? Najít práci? Partnera? Oženit se/vdát se? Postavit dům? Zplodit a vychovat vnouče?..a tak pořád dokola? To kolo života se má točit? To je ono?
"Teto! Dej mi pusinku!"
"Nedám."
"A proč?"
"Protože pusinky mi už dávaj dva takový strejdové.."
Kamarádce málem zaskočila sušenka. Mamince malého Daniela vyskočil na tváři pobavený výraz a říká..jo taky jsem to tak měla.
A já na to - jo, jediný řešení je, najít třetího, kterej ty dva vyšachuje.
A ona na to - přesně tak, měla jsem dva, s oběma to bylo divný a pak jsem potkala manžela.
Jenže ono to není tak jednoduchý.
Toho večera jsem si připadala navíc. Lichá. Nadbytečná. Vnucená. I když mi to nikdo nedal ani slůvkem ani pohledem najevo. Kámoška, její snoubenec, "maminka" a její manžel.
Bylo to velmi příjemné, velmi dobře jsme si popovídali. Ale já jsem prostě jinde. Jsem sama, oni jsou páry. Neřeším bydlení, děti, práci..neřeším jestli koupit lustr nebo novej záchod. A ani to řešit nechci. Není s kým. Odloženo na neurčito. Nechuť.
Připadala jsem si mezi nima jak z jiný planety, i když jsem si s nima měla i co říct.
To samý doma. Pozoruju bráchu, jak je zakotvenej ve spokojeným vztahu. Jak jsou naši rádi, že jsou spolu. Mamka teď byla dva týdny pryč.
Pozoruju, co všechno táta dělá pro mamku..a mně přijde, že tohohle asi jen tak nedosáhnu. Nemám na to sílu? Možná jen zrovna teď.
Nakonec jsem u té kámošky přespala. Byla mi moc zima na to, abych šla domů o půlnoci pěšky, jen v mikině.
Pouštěla jsem si u ní v posteli dokola Noisecut - Zem stíchla. A pak Apparat..a pak zas Noisecut..a přemýšlela.
O tom co mi řekl K. Co jsem mu já řekla. A hlavně o tom co jsem mu říct nestihla. Aby se na mě zas tak neohlížel..myslela jsem to tak, že mi řekl svoje sny a všechno možný a že se to zrovna neslučuje se vztahem. Jenže on řekl, něco ve smyslu, že je mu se mnou fajn a že neví..nebo ví, ale..a tak..
A já jsem strašně chtěla říct něco chytrýho o čase, o toleranci, o tom, jak se všechno dá nějak řešit a vymyslet..když se chce..a vyšel ze mě hroznej paskvil. A taky to, že i já potřebuju trochu času.
Protože jen o pár desítek hodin dřív..
Mi K. napsal, ať za nima přijedu do Dejvic a pak že bysme šli omrknout jedno místo na focení. Tak jsem se sbalila a přijela a šli sme do takové příjemné hospůdky. Poseděli, pokecali, jeho spolubydlící vytahoval ty nejhorší a nejtrapnější historky a zároveň K. vykreslil jako vcelku inteligentního člověka. Zajímavej večer. Šli sme na bus, jeho bydla se před koncem cesty trhnul a já se K. snažila různě dotýkat..a na zastávce sme se objali..a pak jsem nastoupila do busu a jela na kopec. Vylezu z busu, dojdu na blok, vylezu na patro a vidím spolubydlící, jak akorát odemyká pokoj. Přijdu a ona - a hele, ty si taky přišla! A já..no jo..přijela jsem busem z Dejvic..217tkou..a ona - já taky! A usmívala se.
A já jen, no vidíš..sbalila jsem exterák, prázdná DVD a šla se schovat k Xterovi. Krve by se ve mně nedořezal. Co viděla? Ví to? Zabije mě?
Xterův bydla si se mnou dal asi patero high five..že prej jsem dobrá. Mrcha, dosadila jsem si.
Kupodivu, ráno Katka nic neříkala. Na moji nabídku asistence při nákupu v Holešovické tržnici nadšeně kývla a pak nevím, nakolik je zmatená, nakolik co ví anebo nakolik je to strategie, ale narovinu řekla, že K. nechápe. Že se teď k ní chová líp než kdy dřív, furt jí píše, slibuje jak pojedou sem a tam, a že si myslí, že ji asi chce. Nic moc jsem neříkala, jen jsem se optala, jak se chová, když jsou spolu.
No prý dobře.
Moje nikomu nevěř nese ovoce. Nevěřím K. Nevěřím bydle.
Ve čtvrtek v noci jsem mu řekla, že máme velký štěstí. Že můžeme cokoliv. Kamkoliv jet, cokoliv dělat. Možnost volby. Velký dar.
Jak to prý myslím.
Tak jak to je. Povídám.
A velmi nešikovně jsem nahodila to o mojí spolubydlící a názoru na to, jak moc vážně to se mnou bere, nebo nebere. Deformace z Xtera? Možná.
Nakonec jsem mu to vyklopila. Co mi zhruba řekla a on na to, že je to divný, že si myslí, že na ni dost sere, jen se jí předtím snažil pomoct s diplomkou.
A já si pořád říkám..
Co když to sou jen kecy.
Mohla bych se nechat ukonejšit, ale nechci si narazit čumák. Taky vím, že bydla není blbá a jestli jí to docvaklo, nepůjde napřímo, ale bude narušovat základy. Opatrně a nenápadně.
Vidíš..neměla jsi to dělat. Teď až do žádosti o ruku nebudeš vědět, jestli to není jen vtip.
Haha. To se ještě nasmějem.
"Teto! Dej mi pusinku!"
"Nedám."
"A proč?"
"Protože pusinky mi už dávaj dva takový strejdové.."
Kamarádce málem zaskočila sušenka. Mamince malého Daniela vyskočil na tváři pobavený výraz a říká..jo taky jsem to tak měla.
A já na to - jo, jediný řešení je, najít třetího, kterej ty dva vyšachuje.
A ona na to - přesně tak, měla jsem dva, s oběma to bylo divný a pak jsem potkala manžela.
Jenže ono to není tak jednoduchý.
Toho večera jsem si připadala navíc. Lichá. Nadbytečná. Vnucená. I když mi to nikdo nedal ani slůvkem ani pohledem najevo. Kámoška, její snoubenec, "maminka" a její manžel.
Bylo to velmi příjemné, velmi dobře jsme si popovídali. Ale já jsem prostě jinde. Jsem sama, oni jsou páry. Neřeším bydlení, děti, práci..neřeším jestli koupit lustr nebo novej záchod. A ani to řešit nechci. Není s kým. Odloženo na neurčito. Nechuť.
Připadala jsem si mezi nima jak z jiný planety, i když jsem si s nima měla i co říct.
To samý doma. Pozoruju bráchu, jak je zakotvenej ve spokojeným vztahu. Jak jsou naši rádi, že jsou spolu. Mamka teď byla dva týdny pryč.
Pozoruju, co všechno táta dělá pro mamku..a mně přijde, že tohohle asi jen tak nedosáhnu. Nemám na to sílu? Možná jen zrovna teď.
Nakonec jsem u té kámošky přespala. Byla mi moc zima na to, abych šla domů o půlnoci pěšky, jen v mikině.
Pouštěla jsem si u ní v posteli dokola Noisecut - Zem stíchla. A pak Apparat..a pak zas Noisecut..a přemýšlela.
O tom co mi řekl K. Co jsem mu já řekla. A hlavně o tom co jsem mu říct nestihla. Aby se na mě zas tak neohlížel..myslela jsem to tak, že mi řekl svoje sny a všechno možný a že se to zrovna neslučuje se vztahem. Jenže on řekl, něco ve smyslu, že je mu se mnou fajn a že neví..nebo ví, ale..a tak..
A já jsem strašně chtěla říct něco chytrýho o čase, o toleranci, o tom, jak se všechno dá nějak řešit a vymyslet..když se chce..a vyšel ze mě hroznej paskvil. A taky to, že i já potřebuju trochu času.
Protože jen o pár desítek hodin dřív..
Mi K. napsal, ať za nima přijedu do Dejvic a pak že bysme šli omrknout jedno místo na focení. Tak jsem se sbalila a přijela a šli sme do takové příjemné hospůdky. Poseděli, pokecali, jeho spolubydlící vytahoval ty nejhorší a nejtrapnější historky a zároveň K. vykreslil jako vcelku inteligentního člověka. Zajímavej večer. Šli sme na bus, jeho bydla se před koncem cesty trhnul a já se K. snažila různě dotýkat..a na zastávce sme se objali..a pak jsem nastoupila do busu a jela na kopec. Vylezu z busu, dojdu na blok, vylezu na patro a vidím spolubydlící, jak akorát odemyká pokoj. Přijdu a ona - a hele, ty si taky přišla! A já..no jo..přijela jsem busem z Dejvic..217tkou..a ona - já taky! A usmívala se.
A já jen, no vidíš..sbalila jsem exterák, prázdná DVD a šla se schovat k Xterovi. Krve by se ve mně nedořezal. Co viděla? Ví to? Zabije mě?
Xterův bydla si se mnou dal asi patero high five..že prej jsem dobrá. Mrcha, dosadila jsem si.
Kupodivu, ráno Katka nic neříkala. Na moji nabídku asistence při nákupu v Holešovické tržnici nadšeně kývla a pak nevím, nakolik je zmatená, nakolik co ví anebo nakolik je to strategie, ale narovinu řekla, že K. nechápe. Že se teď k ní chová líp než kdy dřív, furt jí píše, slibuje jak pojedou sem a tam, a že si myslí, že ji asi chce. Nic moc jsem neříkala, jen jsem se optala, jak se chová, když jsou spolu.
No prý dobře.
Moje nikomu nevěř nese ovoce. Nevěřím K. Nevěřím bydle.
Ve čtvrtek v noci jsem mu řekla, že máme velký štěstí. Že můžeme cokoliv. Kamkoliv jet, cokoliv dělat. Možnost volby. Velký dar.
Jak to prý myslím.
Tak jak to je. Povídám.
A velmi nešikovně jsem nahodila to o mojí spolubydlící a názoru na to, jak moc vážně to se mnou bere, nebo nebere. Deformace z Xtera? Možná.
Nakonec jsem mu to vyklopila. Co mi zhruba řekla a on na to, že je to divný, že si myslí, že na ni dost sere, jen se jí předtím snažil pomoct s diplomkou.
A já si pořád říkám..
Co když to sou jen kecy.
Mohla bych se nechat ukonejšit, ale nechci si narazit čumák. Taky vím, že bydla není blbá a jestli jí to docvaklo, nepůjde napřímo, ale bude narušovat základy. Opatrně a nenápadně.
Vidíš..neměla jsi to dělat. Teď až do žádosti o ruku nebudeš vědět, jestli to není jen vtip.
Haha. To se ještě nasmějem.
Vernisáž Ukradené galerie (http://ukradenagalerie.cz/)
Kopec u kámošky..
Mraka ve škole..
Pes..
Kam mě nohy nesly...
K Meetfactory na Luno a na Margaritu
Na konzultace...
Na Anděla s Ondrou
Po návratu z čajovny..
Do hospody..a koho tam potkaly..
A do toho se dere na povrch Alf. Snad denně píše. Že se málo ozývám. Naposled když přišel mail, jsem si sama se sebou uzavřela sázku, jak bude dlouhej. 2A4, kurz 3:1.
Výhra!
A výhružka. Musíme si promluvit jinak s tebou nebudu moct promluvit už nikdy. Nemohla jsem to dočíst. Vlastně mě to nezajímalo. Asi o něj přijdu.
Když jsem se tuhle ráno probudila vedle Xtera..napadlo mě, že je to vlastně fajn. Nikdy se nemůžeme rozejít a být na sebe naštvaní.
Jenže přátelství ani partnerství si nejde nijak pojistit. Nikdy nevíš, co se vlastně může posrat. A já jsem na chybný kroky expert.
---
Babička o mě má strach. Že prý jestli aspoň chodím někam na diskotéku. Abych se seznámila.
Co jí na to mám říct? Kdyby viděla ten reprezentativní vzorek v Lucerně..
---
Diplomku jsem odevzdala. A bojím se obhajoby. Ten dům má tolik děr..a tolik chyb..a já to všechno vím..jen o trochu víc času mít..a sil. A vůbec. Je mi z toho docela úzko.
---
Udělalas' pitomost. Nezdá se ti, že by měl extra talent. Víš to, ale zainteresovanost ti brání uvažovat chladně a racionálně. Posmutnělas'.
---
A Bety měla stejně starý miminko jako má R. Křehkost života.
Na světě by mělo bejt víc chlapů, co dokážou s holkou jednat na rovinu. Pak by bylo o dost míň nešťastnejch a zmatenejch holek.
OdpovědětVymazatTo je fakt.
OdpovědětVymazat