Dočkala jsem se

Rozkvetly stromy, oteplilo se a mně se ulevilo. Jako by trápení bylo roky daleko za mnou. Alespoň takový pocit teď mám. Úleva. Slunce. A trocha lhostejnosti, jak to dopadne. A dost práce.

Dneska ráno jsem překecala bydlu ať se obleče a jde se mnou po ránu na zmrzlinu. Sednout si s ní do parku, tam ji vylízat a pak zas jít zpátky a makat. Nechtělo se jí, ale nakonec to byla příjemná vycházka na nějakých 30 minut. Vyfotila jsem si rozkvetlou třešeň a strašně smrdící hloh. Vzala jsem si žlutý šaty. Původně jsem měla jet do práce, ale zavolali mi, že pro mě nic nemaj, ať ani nejezdím. Tak jsem dělala do školy. Digitalizuju barokní mapu. Zní to vznešeně, ale vlastně jen obkresluju čáry, abych to pak mohla nasadit na současnou situaci a nějak s tím čachrovat a něco zjišťovat. Krom toho louskám německý popisky a moc mi to nejde. Stará němčina se od té co je na google translatoru docela liší a nápověda častokrát mlčí.

S. mi navrhnul, ať přijedu od 1.5. na Slovensko. Na pět dnů. Moc se mi to nehodí, mám mít odevzdávky. Kupa práce. Navrhla jsem že přijedu jen na víkend. On že v sobotu pojedou do Polska, koupit mu oblek a že bych zůstala sama doma v Handlové. Nějak se mi tam najednou nechce. Hlavně nechápu, proč bych třeba nemohla jet taky. Ale nechtělo se mi v tom rejpat. 

Nechce se mi v týhle záležitosti nic. Alespoň že si postupně odškrtávám úkoly na TO DO LISTu. Skoro začínám působit jako aktivní člověk. Nezaměstnanost dělá svoje.

Zítra má být na Strahově hudební open air SHOW. Jakub se vykrucoval, když jsem mu o té akci říkala, ale podle všeho zítra plánuje dorazit. Což je trochu nečekaný obrat. A proboha doufám, že nebude vymýšlet nějaký ptákoviny.

A na břehu jezírka seděla japonka a koukala na lachtana.