Rezignuji

Zeptala jsem se S., jestli v našem vztahu vidí smysl a budoucnost. Předcházelo tomu pár dní kdy se neozval. Já mu taky nepsala, protože jsem si uvědomovala marnost takového snažení a že mi stejně neodepíše. Trápila jsem se, kde je a co dělá, matně jsem tušila, že má spoustu věcí do školy. Občas mi na ICQ přistála zpráva, že s nějakou tou prací uspěl a že nestíhá.

Řekla jsem si fajn. Hranice bolesti překročeny, pojistky přepáleny a začalo mi to být jedno. Rezignovala jsem na snahu. Rezignovala jsem na myšlenky o budoucnosti. Lucie mi ve středu večer zopakovala, že jsem nedospělá a mě to zas mrzelo a rezignovala jsem i na to, že bych na to zkoušela nějak reagovat. 

Získala práci, je zamilovaná, je šťastná, já ne. Přeju jí to. Dneska bych se měla vidět s Tomem, ale vidět ho nechci. Nevím co bych mu vykládala. Mohla bych se pokoušet o falešný úsměv, ale to se mi zrovna dneska nechce.

Ve čtvrtek jsem strávila celý večer s Jakubem. Je mi jasný že ho přitahuju, ale nejsem na to schopná adekvátně zareagovat. Řekl, že na mně vidí, že s něčím bojuju.

Měl pravdu a já zvažovala, zda se podvolit, když je to všechno tak nějak jedno.

Dozvěděla jsem se o něm nový věci. Takový, co si na první pohled nevšimneš. Otevřel se mi. Já jemu jen z části. Dala jsem mu ochutnat trochu mého bláznovství, aby zvážil, zda se se mnou ještě bude chtít bavit. Nakonec mi ale připadá, že když někomu ukážu, co jsem zač, spíš ho to ještě víc naláká, než aby začal utíkat. Jizvama jsem se nechlubila, ale zjistila jsem, že jsou vidět i na fotce z dálky, takže pochybuju, že si toho nevšiml.

V nějaký slabý chvilce mě napadlo, že můj život v tom moři jiných životů nic neznamená. S tím jak se poslední dobou všude pohybuju sama, dělám spoustu věcí sama a trávím jen sama se sebou a pár svými vnitřními hlasy spoustu času, přemýšlím, jaký by to bylo, zůstat takhle napořád. Třeba jen s kočkou.

Dívám se na páry, na fotky ze svateb a říkám si - proč jim to jde a mně ne? Proč já, když se ohlídnu, jsou moje vztahy jedna katastrofa za druhou?

A tak se falešně usmívám. Občas myslím na smrt, na to jaký to je umřít. Co by mě napadlo jako poslední a komu bych chyběla. Měl bys vědět, že na to jen myslím, neznamená to, že to chci udělat. Jen je teď takový divný období. Vždycky ti říkám, že se vyspím a budu dobrá a někdy se dozvím, že je to už ohraný, že to tak pokaždý není. Ale snažím se. Třezalkový čaj zabírá.

Tak nějak pořád věřím tomu, že až se to rozsekne, bude všechno lepší. Třeba začnu odznova a líp.

Chceš vědět, co mi S. odepsal?  Že se mnou počítá a chce být se mnou.

S čím ale počítám já?

---

Ještě z Meetfactory...vlastně mě baví, když se legálně můžu zmalovat a načesat jako kurva.

I cukrová vata byla

Kolotočářky

Jak jsem to viděla..