Doteky horký
Myslela jsem si, že mě chuť na sex a všechno kolem přešla a že se to jen tak nevrátí. Chyba lávky. Nechápu jak to dělá, ale náklonnost začala být silnější než silná. Bez polibku, jenom hlazením po hlavě a krku a mohla bych si vyměnit kalhotky.
Položila jsem mu ruku do klína a řekla, že to mi dělá on.
Bourala jsem ho hroznýma hláškama. Bavilo mě, když se rozesmál, když se zachvěl. Přenesl mě na postel. Mačkal, chytal za krk a mně se to hrozně líbilo. Všechno co jsem prohlásila, jsou asi jen kecy. Dost se toho bojím.
V autobuse mě chytil za ruku..když jsem ji spustila dolů. Ráno mi dal něžnou, opatrnou pusu. Usmívali sme se na sebe a já se na něj nemůžu vynadívat.
Spali sme jako dvě koťátka. Do čtyř dělal do školy a pak si lehnul ke mně. Styděla jsem se ráno vylézt, jeho spolubydlící koukal podezřívavě a nic neříkal. Kdyby něco říkal, bylo by to snad lepší.
Zdálo se mi, že chodba před jejich pokojem je plná květin. Obrovské květinářství. Mezi tou záplavou růží, gerber, kopretin, tulipánů a narcisů se nadalo skoro projít. Všude kytky.
Kde je ta hranice?
Tohle už je na přátelství trochu přes čáru. A bojím se, že to skončí špatně. Kdybych byla o tři roky mladší, bylo by to super a nebála bych se. Teď jsem na hranici..Za pár měsíců budu muset dát koleji vale a on tu zůstane. A co já? Navíc, jeho plány a cíle jsou asi trochu jinde, než moje.
Čirý nerozum. A já se nemůžu bránit. Jemu se neubráním. Jako by mě očaroval.
A K. pořád píše. A Katka doufá že s ním bude žít navěky. Že prý si na něj počká. Že spolu pojedou do Peru a já o ni mám strach, protože ten člověk je asi dost prázdnej. Nebo dost lže. Nebo obojí.
Nemůžu se od Xtera odtrhnout. A ona si ze mě dělá prdel, že je to nastávající budoucí.
Jsem hotová.
Položila jsem mu ruku do klína a řekla, že to mi dělá on.
Bourala jsem ho hroznýma hláškama. Bavilo mě, když se rozesmál, když se zachvěl. Přenesl mě na postel. Mačkal, chytal za krk a mně se to hrozně líbilo. Všechno co jsem prohlásila, jsou asi jen kecy. Dost se toho bojím.
V autobuse mě chytil za ruku..když jsem ji spustila dolů. Ráno mi dal něžnou, opatrnou pusu. Usmívali sme se na sebe a já se na něj nemůžu vynadívat.
Spali sme jako dvě koťátka. Do čtyř dělal do školy a pak si lehnul ke mně. Styděla jsem se ráno vylézt, jeho spolubydlící koukal podezřívavě a nic neříkal. Kdyby něco říkal, bylo by to snad lepší.
Zdálo se mi, že chodba před jejich pokojem je plná květin. Obrovské květinářství. Mezi tou záplavou růží, gerber, kopretin, tulipánů a narcisů se nadalo skoro projít. Všude kytky.
Kde je ta hranice?
Tohle už je na přátelství trochu přes čáru. A bojím se, že to skončí špatně. Kdybych byla o tři roky mladší, bylo by to super a nebála bych se. Teď jsem na hranici..Za pár měsíců budu muset dát koleji vale a on tu zůstane. A co já? Navíc, jeho plány a cíle jsou asi trochu jinde, než moje.
Čirý nerozum. A já se nemůžu bránit. Jemu se neubráním. Jako by mě očaroval.
A K. pořád píše. A Katka doufá že s ním bude žít navěky. Že prý si na něj počká. Že spolu pojedou do Peru a já o ni mám strach, protože ten člověk je asi dost prázdnej. Nebo dost lže. Nebo obojí.
Nemůžu se od Xtera odtrhnout. A ona si ze mě dělá prdel, že je to nastávající budoucí.
Jsem hotová.
Komentáře
Okomentovat