Rozlišovací schopnost a konsekvenční analýza

dubna 22, 2012

Koupila jsem si krajkový šaty. Splnila si tužbu a teď nevím, k čemu je budu nosit. Haha. No, něco vymyslím. Včera.. Zase mě čekal rozlítaný den..nákup ráno, chvíle rýsování po obědě, ke kterýmu jsem si udělala kuřecí křidýlka. Objev pultového prodeje masa na váhu byl pro mne objevem století. Půl kila řízků jsem totiž nikdy sníst nedokázala.

Péťa mi nabídl lístky na koncert Mňágy s Vypsanou Fixou ve smíchovským pivovaru a já jsem, i přes to že mám hafo práce, na to kývla. Nebýt Xterova prásknutí, že mu řekl, že se mu zdá, že se s ním málo bavim, tak zůstanu doma. A protože to bylo pro dva a ti dva měli dostat dvě piva (a welcome drink, takže má naivní domněnka, že za dvě hodiny zas pojedu na SH vzala za své), tak jsem svou nabídku směřovala ke K., kterýho jsem už taky tejden a něco neviděla.

Kupodivu neváhal.

No. Tak si to snad užil. Pořád něco fotil, fotil mě, ty fotky se mi moc nelíbily..on že je špatnej fotograf a já když jsem se koukla co jsem to splácala za večer, tak je mi jasný, že si musím vybrat, zda chlastat nebo fotit.

Obojí dokupy nejde. Aaaa..

A dnes mi Peťa říkal, že tak nesympatickýho člověka už dlouho nepotkal. A že hrozně riskuju. I když o nic nejde.

Z akce sme s K. odešli se dvěma exempláři v kelímku, projít se po nábřeží. Děsně se mi chtělo čůrat, byla mi zima a dost se mi hodilo, že jsme potkali nějakou BMX soutěž (asi jak je ten týden kol, nebo co), kde hořela spousta ohňů, u kterých jsem se mohla vyhřívat, než si K. všechno a všechny vyfotí.

Napadlo mě, že když fotím a zdržuju, musí to bejt dost otravný. Na opačné, méně aktivní fotografické straně barikády jsem byla jenom s tátou. Fotí stejně pomalu, jako K., hledá záběry nekonečně dlouho a vždycky se mi pak někde ztratí v davu.

Večer mě lákal k sobě, ale dost u toho zíval, a já přemýšlela o pro a proti. O následcích, o spolubydle, o tom, co bych tam jako měla dělat. Nastoupila jsem s ním do tramvaje, ještě sme si povídali. Na Dejvické se s ním rozloučila a jela na kopec. A cestou nahoru jsem necítila nic. Ani radost. Ani smutek. Ani dobrý nebo špatný pocit. Prostě prázdno.