Měla jsem sen

...že svět bylo místo, co mělo končit.

Všichni si balili poslední ranečky a já jsem ještě nutně musela mluvit s Alfem. Chtěla jsem mu říct, že budu ráda, když o sobě dá občas vědět a že mu chci vrátit knížky.

Včera večer jsem vyhodila jeho kartáček na zuby. Nevím, proč jsem ho nevyhodila hned. Asi jsem možná v skrytu duše doufala, že se všechno zvrátí.

Peťa mi včera řekl, že chci všechno moc rychle a najednou. Že to není ani týden a já už lítám po všech čertech. Uznala jsem, že má pravdu.

Odpoledne jsem propadala stavům, že zůstanu na věky sama, přemýšlela o X. a schovávala se před světem pod peřinu. Ze samoty lezu po zdi. Přesně jsem to věděla, že tyhle návaly zoufalství přijdou. Napsala jsem si nad stůl motivační cedulku:"Udělalas' to nejlepší, cos' mohla." a "To bude dobrý. A jestli to není dobrý, ještě neni konec." Docela to pomáhá.

Katka byla dopoledne se svým bývalým na pouti a odpoledne a večer s K. Víš, přijde mi vtipný, že ty vztahy jsou tak zamotaný. Říkám jí - a co s tím bývalým provádíš? A ona úplně normálně, jako by mi sdělovala co měla k večeři:"..když K. nemá čas, tak jsem s ním. Se vším všudy."

"A vědí to?"

"Ne"
Uznale jsem si v duchu hvízdla a hleděla si své práce.

Minulý čtvrtek, když jsem fňukala v práci, mi na klíně ležel firemní naháč (takový ten hnusný pes s pár chlupy na hlavě), fenečka. Dívala se na mě velkýma očima se slzičkou na krajíčku, já jí hladila po holém bříšku a povídám jí:"Ty se máš, nemusíš si s nima rozumět, prostě začneš hárat, pak vyprdneš šťenata, ty za pár měsíců odstavíš a seš zase volná. Můžeš to zkoušet znova. Nemusíš přemýšlet o tom, jestli to byla nebo nebyla chyba."

---

Tak jsem si aspoň udělala těhotenský test, jestli za tím nechutenstvím/nechutenstvím v sexu a za divnýma náladama nestojí něco horšího.

Nestojí. Uf.

A pořád dokola poslouchám Imogen Heap.

where are we?
what the hell is going on?